Chřestýš zelený (Crotalus viridis) je rozšířený od jižní Kanady až po severní Mexiko. Žije i na prérii. Plochou hlavu srdcovitého tvaru má viditelně odsazenou od těla. Na konci svého ocasu má unikátní zařízení, na kterém se mu při každém svlékání vytvoří kroužek staré kůže. Tyto prstence jsou mezi sebou spojeny jen volně. Když tedy had rychle kmitá ocasem, vydává toto chřestidlo daleko slyšitelný zvuk. Vědci si představují, že se tento orgán vyvinul v třetihorách, kdy se po americkým pláních proháněla obrovská stáda velkých kopytníků. Když spustil chřestýš svůj varovný signál, zvířata se mu vyhnula a had tak unikl ušlapání. Chřestýši loví většinou v noci. Jejich kořistí se stávají drobní teplokrevní živočichové, tedy ptáci a savci. Pro hledání potravy v noci má k dispozici velice účinný orgán. Mezi nozdrami a očima mají chřestýši drobné jamky, které ukrývají membrány hustě protkané zakončeními nervových buněk. Tyto jamky představují smyslové orgány vysoce citlivé na změny teploty v okolí hada. Jsou schopné rozeznat tepelné rozdíly v řádu několika tisícin stupně Celsia. Živočichové udržující stálou tělesnou teplotu vyzařují za chladivé noci do svého okolí teplo. Pro chřestýše je pak hračkou takový tepelný zdroj vypátrat. Jejich termoreceptory jsou natolik citlivé, že dokonce mohou svoji kořist "stopovat" podle tepelné stopy, kterou za sebou zvíře při pohybu zanechává. Útok na kořist je pak rychlý a smrtící. Prudký jed chřestýšů obsahuje z větší části enzymy rozkládající bílkoviny a látky zapříčiňující srážení a rozklad krve. Drobní savci umírají po uštknují do několika minut. Zimu přečkává společně s několika dalšími jedinci v podzemních úkrytech.
Smrtelně jedovatý !!!
