close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sob karelský

16. března 2015 v 16:21 | Arashi** |  Sudokopytníci
Zoo Brno

Stavba těla sobů karelských je přizpůsobena k životu v hustých lesích tajgy, na rozdíl od soba domácího (Rangifer tarandus f. domestica), který je adaptován na volný terén. Sobi karelští mají o 15 až 20 cm delší nohy než sob domácí, což může být chápáno jako adaptace pro hlubokou sněhovou pokrývku. Kopyta jsou širší než u všech ostatních jelenovitých a zvířeti tak zjednodušují pohyb v hlubokém sněhu a na rašeliništích. Parohy jsou přizpůsobeny k životu v hustých lesích, a ačkoli jsou poněkud větší než u polodomestikované formy, jsou štíhlejší a vzpřímenější a usnadňují tak pohyb v hustém lese. Srst je mnohem jednotněji tmavě hnědě zbarvená oproti polodomestikovaným sobům, kteří mívají srst téměř bílou až tmavě hnědou. Stejně jako všichni členové rodu Rangifer, mají i zde parohy obě pohlaví (samci i samice).
Finsko je jedinou zemí EU s volně žijící populací soba karelského. Historie tohoto soba je dobře zdokumentována z Finska, kde byl široce rozšířen na většině území státu ještě před třemi staletími. Vzhledem k nadměrnému lovu populace klesala a ačkoli druh začal být chráněn v plném rozsahu již v roce 1913, byl sob karelský již v této době v rámci finské fauny považován za vyhynulého. Naštěstí přežil malý zbytek populace na ruské straně hranic a v roce 1950 byla občas ve východním Finsku pozorována jednotlivá zvířata. V roce 1958 došlo k první poválečné reprodukci na finském území. Díky intenzivní ochraně druhu došlo ve Finsku k jeho obnově a druh se začal v 70. letech minulého století úspěšně šířit. V roce 2012 populace čítala 1 700 zvířat.
Sob karelský se množí pouze sezónně, k porodům dochází na jaře od poloviny května. Výskyt dvojčat dosud nebyl zaznamenán a 60 % mláďat je schopno přežít další zimu. Samice je považována za plně dospělou ve věku tří let, zatímco samec dospívá o rok později.
V průběhu jarních a podzimních migrací dochází k přesunům po známých trasách na letní a zimní stanoviště. Letní biotopy jsou mozaikou vod, bažin, borového a smrkového lesa, zatímco v zimě zvířata nejvíce vyhledávají lišejníková vřesoviště.

Jejich hlavní potravou je lišejník rostoucí na zemi, a to jak v zimě, tak v létě. Sobi karelští jsou schopni vyhrabat lišejníky zpod sněhové pokrývky více než 80 cm hluboké. Další letní potrava se skládá z trávy a zelených rostlin, jako je např. vachta, ostřice a listy listnatých stromů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama