Obsidián neboli černý kámen z pekel je vlastně sopečné sklo, které vzniklo tak, že se velmi horká láva prudce zchladila ve vodě na povrchu Země. Vyvěrající láva se zchladila tak rychle, že ani nestačila zkrystalizovat, proto obsidián není krystalický a mohl vzniknout i velmi tenký pruh obsidiánu. Vzhledem k této vlastnosti se obsidián mohl vyskytnout i v poměrně tenké a ostré struktuře, jehož ostrý lom napovídá, že se obsidián často používal jako řezací nástroj, podobně jako pazourek. Již od nepaměti se obsidián používá vzhledem ke své ostrosti na výrobu čepelí ke zbraním, například hroty oštěpů či šípů, i k nástrojům běžného užívání jako jsou nože či zrcadla, ale i k jednoduchým lékařským nástrojům využívaným zejména k primitivním kmenovým rituálům, např. obřízkám. Důkazem toho jsou nálezy obsidiánových nožů a hrotů v Americe či Mexiku, kde se datují do natolik vyspělé kultury Mayů a Aztéků, kteří věřili, že použití obsidiánu při rituálech je člověk schopen přijmout sílu a ochranu tohoto drahého kamene.
Duhový obsidián je asi tím nejlepším příkladem jak ukázat, že obsidiány netvoří krystaly, ale je to vlastně sopečné sklo. Duhové odstíny způsobují přítomnost plynů v době vzniku (obr. vlevo). Na obrázku uprostřed je vločkový obsidián nebo také vločka a na obrázku vpravo obsidián mahagonový.