Většina lidí si jedovatá zvířata spojuje s hady. Je to přirozené, jsou to právě hadi, kteří ročně svým jedem usmrtí nejvíc lidí, uvádí se, že jich na hadí uštknutí umírá každý rok až 30 tisíc! Ale smrtelně nebezpečných jedovatých zvířat žije na naší planetě mnohem víc a najdete je prakticky ve všech živočišných skupinách.
1. Plíživá smrt

Za nejjedovatějšího hada světa se považuje australský tajpan (Oxyurans scutellatus), jehož jed usmrtí dospělého člověka někdy již za pár minut. Naštěstí je velice plachý a obývá málo osídlené australské vnitrozemí, takže ke střetu s člověkem dochází jen zřídka. Tajpanovi "na paty" šlape indická kobra královská (Ophiophagus hannah), nejdelší jedovatý had světa (může měřit až 6 m), která na rozdíl od něj žije v hustě osídlených oblastech. Za normálních okolností je poměrně neútočná, ale patří mezi několik málo hadů, kteří se starají o svá vajíčka a hlídají je. A v případě, že se k jejímu hnízdu někdo neopatrně přiblíží, okamžitě zaútočí. Má proto na svědomí mnohem víc lidských obětí než tajpan.
2. Vražedná vlákna
Mimořádně jedovaté druhy najdeme mezi žahavci. Nevelká medúze podobná čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri) z vod při severoaustralském pobřeží je mnohými zoology považována za nejjedovatějšího živočicha světa. Poleptání jejími žahavými vlákny je nesmírně bolestivé a způsobuje ochrnutí a šok, který může vést až k smrti. Pomoc je přitom snadná - účinky jedu neutralizuje obyčejný ocet, podmínkou ovšem je, aby se poraněný člověk dostal včas na břeh. Podobně obávaná je i kolonie trubýšů (druh láčkovců) známá jako měchýřovka portugalská (Physalia physalis), jejíž žahavá vlákna mohou být až 30 m dlouhá. Tento živočich žije v mořích jižní a jihozápadní Evropy, a pokud ho vítr zanese k pobřeží, představuje značné nebezpečí pro koupající se turisty na plážích
3. Zrádná krása a šneci s harpunou
Smrtelně nebezpečné druhy najdeme i mezi mořskými měkkýši. Za tím nejjedovatějším se opět musíme vypravit k severnímu pobřeží Austrálie. Tady žije půvabná chobotnice kroužkovaná (rod Hapalochlaena) velká asi jako tenisový míček a ozdobená modrými kroužky. Její krása je ovšem zrádná, kousne-li vás, na rozloučení se světem máte jen několik minut, její sliny obsahují prudký jed, proti kterému neexistuje protijed. Titul nejjedovatějšího plže pak patří dravé homolici mramorované a síťkované (Conus marmoreus a C. textile). Homolice jsou k lovu vybaveny jakousi ostrou harpunou, s jejíž pomocí vstřikují do těla oběti prudký jed, který dokáže usmrtit nejen ryby, ale i neopatrného potápěče

4. Postrach pouště

Do jednoho pytle s hady lidé většinou házejí i štíry - ale poněkud nespravedlivě. Z několika set druhů štírů je opravdu smrtelně jedovatých jen asi deset. Titul nejjedovatějšího si nepochybně zaslouží severoafrický Leiurus quinquestriatus, jehož bodnutí je nejen nesmírně bolestivé, ale pokud se člověku nedostane včasné pomoci, za několik hodin umírá na celkové ochrnutí organizmu.
5. Nejen černá vdova
O titul nejjedovatějšího pavouka soupeří hned tři druhy. Na prvním místě známá "černá vdova" - snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), která žije i v jižní Evropě. Dalším adeptem na tento titul je australský sklípkan Atrax robustus, který je navíc nesmírně agresivní - pokud se někdo přiblíží k jeho noře, okamžitě zaútočí a neváhá kousnout i několikrát po sobě. Odborníci však většinou přičítají prvenství palovčíku brazilskému (Phoneutria fera), jehož jed je srovnatelný s jedem chřestýše a který už zavinil smrt mnoha lidí. Přezdívá se mu také "banánový" pavouk, neboť často žije na plantážích a s trsy banánů se může dostat i značně daleko od svého domova.
6. Šípové žáby

Vypadají jako nějaké barevné šperky, jejich pestré barvy však slouží jako výstražné zbarvení. Drobné jihoamerické žabky rodu Phyllobates a Dendrobates totiž vylučují z pokožky jeden z nejsilnějších jedů na světě - indiáni do něj máčeli hroty svých šípů a pouhé škrábnutí takovým otráveným šípem pak mohlo usmrtit i značně velké zvíře nebo člověka. Díky tomu jsou tyto žabky známé ve většině jazyků jako "šípové žáby".
7. Nebezpeční brouci lásky
Prudce jedovaté druhy najdeme mezi hmyzem. Nad vosami, sršni a dalšími zástupci blanokřídlých vítězí puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria) z příbuzenstva stejně jedovatých majek (Meloidae). Tento kovově zelený brouk produkuje jed, jehož účinky jsou srovnatelné s účinky zpuchýřující bojové látky yperitu (proto puchýřník). Jed má i silné afrodiziakální účinky, proto se již od starověku používali sušení a drcení puchýřníci (pod názvem "španělské mušky") k výrobě různých nápojů lásky, předávkování ale stálo mnohého milovníka život. Prášek ze sušených puchýřníků byl také oblíbeným jedem starověkých a středověkých travičů.
8. Neviditelná ryba
Mnoho jedovatých živočichů žije na korálových útesech včetně nejjedovatější ryby světa, odrance pravého (Synanceia verrucosa). Ryba je skutečně "odraná", nemá šupiny, místo toho je pokryta množstvím hrbolků, takže připomíná omšelý kámen. Šlápnutí na ni se však nevyplácí - do třinácti ostnů hřbetní ploutve ústí jedové žlázy, které produkují silný nervový jed. Neutralizovat ho je naštěstí snadné - pomůže omytí rány horkou vodou, protože teplota nad 45 oC jed rozkládá. Jedovými ostny jsou vyzbrojeny i ryby z příbuzné čeledi ropušnicovitých, kam patří i obávaná středomořská ropušnice skvrnitá (Scorpaena strofa) nebo oblíbení chovanci mořských akvárií, perutýni (r. Pterois).
9. Jedovatá dračí slina
O nejmohutnějším ještěru světa, varanu komodském (Varanus komodoensis) se už dlouho vědělo, že jeho kousnutí způsobuje otravu krve vedoucí až ke smrti. Pouhým kousnutím je varan schopen zabít např. divoké prase, jimiž se tito ostrovní "draci" nejčastěji živí. Po celá léta se předpokládalo, že jed obsažený ve varaních slinách produkují bakterie, které žijí v jeho tlamě. Teprve nedávno (v roce 2009) se zjistilo, že zdrojem jedu jsou jedové žlázy, které má varan ve spodní čelisti.
10. Už i ptáci
Až donedávna byli ptáci považováni za jedinou živočišnou skupinu, v níž není žádný jedovatý druh (jedovatí savci existují - nejznámější je ptakopysk, jed produkují i někteří hmyzožravci). Až když v roce 1989 studovali vědci skupinu endemických novoguinejských pěvců rodu Pitohui všimli si, že po práci s nimi mají příznaky otravy. V roce 1992 popsali úplně první ptačí druh, pištce černohlavého (Pitohui dichrous), jehož peří, kůže a některé tělní orgány obsahují prudký jed stejného složení a stejných účinků, jako je jed šípových žab.
POKRAČUJEME :
Zabijácká krása
V 15 centimetrů dlouhé lastuře mořského plže homolice mramorované se ukrývá jeden z nejhorších jedů planety. Jeho síle se může vyrovnat jen málokterý jiný. Pro ilustraci: jediná kapka by stačila k zabití 20 lidí! Homolice používají jed především k lovu jiným mořských tvorů, ale samozřejmě se jím také brání, cítí-li se ohroženy.

Pokud byste někdy při potápění na tohoto tvora narazili, určitě na něj nesahejte. Jinak by na vás čekal velmi nepříjemný a dost možná i smrtící zážitek. Příznaky otravy někdy přicházejí okamžitě, jindy až po několika dnech. Nejhorší je, že na tento jed neexistuje žádný protijed. Je vlastně skoro zázrak, že jedu homolic podlehlo v moderní době jen 30 lidí…
Hrozba z Brazílie
V Guinessově knize rekordů a kuriozit najdete uvedeného jako nejjedovatějšího pavouka světa brazilského pavouka z čeledi Phoneutria. A rozhodně jde také o pavouka, který má na svědomí nejvíc lidských životů. Jeho jed má výjimečnou sílu i přes malé množství, které pavouk unese. Stačí jen 0,006 miligramů jeho jedu, aby mu podlehla myš.

Pro člověka představuje nebezpečí především proto, že s ním sdílí stejný životní prostor. Tito pavouci se rádi během dne ukrývají v lidmi obydlených prostorách - není výjimečné, že vlezou do boty nebo do postele. Jejich má jednu zvláštní vlastnost: kromě toho, že zabíjí, způsobuje mužům několik hodin trvající erekci, která může vést až k impotenci…
Fugu
O rybě fugu jste už určitě slyšeli. Její maso je v Japonsku (a také v Koreji, tam ale pod jménem bok-uh) vyhlášenou pochoutkou - ale současně dobrotou smrtelně nebezpečnou. Jen není v mase ryby, ale v kůži a také v některých orgánech. Pokud kuchař udělá sebemenší chybičku, dostane se i do masa. Právě proto je fugu tak vyhlášenou pochoutkou - každé jídlo může být tím posledním.

Jed fugu způsobuje ochromení, které začíná na hlavě: nejprve člověku ztěžkne jazyk, pak přestane ovládat svaly odpovědné za dýchání. Smrt přichází do 24 hodin, nejčastěji kvůli zadušení. A pozor, pokud by vás lákalo fugu ochutnat: neexistuje žádný účinný protijed… Každoročně na otravu rybou fugu umírá v Japonsku šest lidí - už v 80. Letech tedy vznikl zákon, který přikazuje, aby kuchaři připravovali tuto dobrotu, měli speciální licenci.
Pakobra páskovaná - Notechis scutatus
Pakobra dorůstá délky až dvou a půl metru v australských bažinách, na pobřeží i v údolích. Její množství jedu by mohlo usmrtit tři 70kilogramové osoby. Otrava se dostaví do pěti minut, v Austrálii mají dostupné antisérum, díky kterému zachránili stovky lidí.
Pakobra dorůstá délky až dvou a půl metru v australských bažinách, na pobřeží i v údolích. Její množství jedu by mohlo usmrtit tři 70kilogramové osoby. Otrava se dostaví do pěti minut, v Austrálii mají dostupné antisérum, díky kterému zachránili stovky lidí.
Ropušnice ďábelská -Scorpaenopsis diabolus
Ropušnice je příbuzná s odranci. Maskuje se v korálových útesech, jedové žlázy končí v ostnech na koncích ploutví. Objevují se ve Středomoří, na korálech v Rudém moři a také v oceánech.
Ropušnice je příbuzná s odranci. Maskuje se v korálových útesech, jedové žlázy končí v ostnech na koncích ploutví. Objevují se ve Středomoří, na korálech v Rudém moři a také v oceánech.
Kobra není dobrá...
Kobra královská patří mezi nejdelší hady na světě, může měřit až 5,6 metrů! Tento velikán žije převážně v indických lesích. Místní si na kobru dávají hodně velkého majzla, protože se jedná o zabijáka číslo jedna, který je schopen za tři minuty skolit i slona.
Jed kobry královské je pětkrát nebezpečnější než jed obávané mamby černé, která je považována za nejjedovatějšího hada Afriky.
Kobra královská patří mezi nejdelší hady na světě, může měřit až 5,6 metrů! Tento velikán žije převážně v indických lesích. Místní si na kobru dávají hodně velkého majzla, protože se jedná o zabijáka číslo jedna, který je schopen za tři minuty skolit i slona.
Jed kobry královské je pětkrát nebezpečnější než jed obávané mamby černé, která je považována za nejjedovatějšího hada Afriky.
Vodní had
Jako nejjedovatější vodní had je nejčastěji uváděn vodnář kobří, dále vlnožil ploský či vodnář skvrnitý. Vodní hadi jsou pravými mořskými tvory - rodí svá mláďata ve vodě. Sice plícemi dýchají vzduch, ale vydrží velmi dlouho pod vodou. Jed vodnářů je údajně třikrát účinnější než jed kobry. Nemusíte se však bát, agresivní jsou pouze v období rozmnožování.

Jako nejjedovatější vodní had je nejčastěji uváděn vodnář kobří, dále vlnožil ploský či vodnář skvrnitý. Vodní hadi jsou pravými mořskými tvory - rodí svá mláďata ve vodě. Sice plícemi dýchají vzduch, ale vydrží velmi dlouho pod vodou. Jed vodnářů je údajně třikrát účinnější než jed kobry. Nemusíte se však bát, agresivní jsou pouze v období rozmnožování.

NEJLEPŠÍ NAKONEC :
Taková malá ještěrka. A způsobí nejděsivější pokousání na světě
Mají ho ve většině zoologických zahrad, ale většinou vás moc nezaujme. Jenže pozor, korovec je extrémně zajímavý. A nebezpečný...
Americký učitel biologie Bill Vickers se nedávno na svém facebooku pochlubil tím, jak vypadá takové pokousání od korovce v praxi:
"Po kousnutí jsem strávil dva týdny na jednotce intenzivní péče. Pak jsem se pět týdnů znovu učil chodit a další tři měsíce trvalo, než jsem mohl tu ruku začít používat. Prý to bylo rekordní pokousání - jsem podle všeho člověk, který měl v krvi vůbec nejvíc jedu korovce. Od té doby uplynuly už dva roky, ale stále ještě každý den trpím hroznými bolestmi.
V ruce jsem měl přes 200 stehů a 51 svorek od transplantované kůže. Bolesti, které jsem cítil, byly nepopsatelné. Cítil jsem se, jako by celé moje tělo bylo jeden velký odhalený nerv. A dodnes, když ruku používám trochu častěji, cítím tu děsivou bolest znovu a znovu…"
Korovci: krásní a smrtící



Tolik svědectví člověka, který pokousání zažil doslova na vlastní kůži. Čím to, že je korovec tak nebezpečný? Především tím, že na světě jsou jen dva ještěři s jedovými žlázami - a jedním z nich je právě korovec. A není to jen tak ledasjaký jed; indiáni věří, že korovec zabíjí pouhým dechem. To sice samozřejmě není pravda, ale toxicita jedu korovce je opravdu působivá.
Jako kobra. Ale horší
Jed je svými vlastnostmi velmi podobný jedu kobry - je však mnohem silnější. Pouhá desetina cm3 čerstvého jedu korovce stačí k usmrcení zdravého dvanáctikilového psa. Ještěrovy jedové váčky obsahují jedu tolik, že by to stačilo k zabití dvaceti takových psů. Stejná dávka by tedy mohla připravit o život až pět lidí! Naštěstí má korovec evolučně dost zastaralý způsob kousání, takže se do krve oběti jen málokdy dostane větší množství jedu.
Bill Vickers měl v tomhle ohledu smůlu: když ho korovec kousl, bylo mu ho líto, a tak se pokoušel zakousnutého ještěra odstranit jen velmi opatrně a pomalu. A to byla chyba. Korovce měl na ruce zahryznutého asi čtyři minuty - po další minutě už ale zvracel bolestí a o dalších pět minut později ztratil zrak a byl bolestí zcela paralyzován.
Lékaři mu později řekli, že měl vlastně štěstí. "Jeho" korovec měl totiž ve slinách poměrně málo bakterií. Kdyby jich bylo víc, mohl pan Vickers úplně přijít o ruku. Korovec pokouše člověka jen málokdy, ale když už se to stane, je to opravdu hodně nebezpečné. Statistiky udávají, že ze zjištěných 34 případů pokousání skončilo celých osm smrtelně!

Tři měsíce po pokousání korovcem.
Existují rovnou dva jedovaté druhy korovců - korovec mexický a korovec jedovatý. Korovec jedovatý z Arizony dorůstá délky do 50 centimetrů, zatímco korovec mexický dosahuje délky i přes 80 centimetrů.
TĚMTO TVORŮM SE RADĚJI VYHNĚTE!!








