close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Gévaudanská bestie - Vlk vyvržený samotným peklem

14. dubna 2013 v 18:45 | arashi** |  různé bestie
Bestie se zachvěla. Už nějakou chvíli upírala zrak na malinkou postavu, která stoupala po cestě vzhůru. Bestie pružným a neslyšným krokem vylezla na skálu nad cestou, po které musela projít její kořist. Čekala nehybně, jen oči se jí rudě blýskaly…Malá Jana stačila jen zahlédnout, jak se na ní Bestie vrhá. Šelma byla tak rychlá a mrštná, že na obranu nebylo ani pomyšlení.
Takhle začíná vyprávění starého děsivého příběhu o Gévaduanské Bestii, která v letech 1764 - 1767 zardousila víc jako 100 lidí v jihofrancouzském kraji Gévaduan. Oficiální záznamy říkají o čísle 104 ze 157 napadení. Najdeme však i údaje o 179 napadených a 121 až 130 obětí.
Všechno to začalo v poslední červencový den Léta Páně 1764. Děvčátko se jmenovalo Jana Bouletová, mělo tenkrát čtrnáct let a bydlelo při vsi Habats na samotě u Ubatových v gévaduanských horách. Když vesničané našli napůl sežrané Janino tělo, připsali to vlkům, kterých bylo v této oblasti mnoho. Rodiče upozorňovali své děti, aby nezůstávali v lese dlouho a hlavně ne samotné. Bohužel v příštích týdnech zahynulo stejným způsobem několik dalších dětí a lidé začali uvažovat nad tím, jestli by obyčejní vlci byli schopni takhle vraždit. Zdálo se, že je Bestie nepolapitelná. Tu zaútočila na severu, tu na jihu kraje.
O tři dny poté, 3. července, zahynula za podobných okolností dívka ze vsi Habats, též čtrnáctiletá. Dne 8. července našli vesničané potrhané mrtvé patnáctileté děvče z vesnice Masmejean, farnost Puy-Laurent. Ve farnosti Chaudeyanc zahynulo stejně krutě v srpnu další patnáctileté dítě. Dne 6. září byla ve farnosti Arzenc roztrhána šestatřicetiletá žena, která pracovala na poli nedaleko domu. Na její pokřik přiběhli sousedé ozbrojeni nářadím a zahnali Bestii na útěk, ale nešťastnou selku už nezachránili. O deset dní později přibyla oběť v opatství Saint-Flour-de-Mercoire, tentokrát šestnáctiletý chlapec.
Bestie zanechávala po sobě oběti a stopy tlap, které napovídaly, že to musí být obrovský vlk. Svědectví se shodovala. Vlk byl údajně tmavé srsti s rudýma očima. Musel to být veliký, ukrutný a ďábelsky vychytralý tvor, který neútočil na dospělé muže, ale napadal ženy a děti.
V kraji uspořádali několik rozsáhlých honů, při kterých zabili přes sedmdesát vlků. Mezi nimi i jednoho mimořádně velikého s tmavou srstí. Ale byl to opravdu hledaný zloduch? Bohužel nikoliv - Bestie se zanedlouho objevila znovu.
Jednoho dne, když Bestie veškerou svou vahou spadla k zemi, šťastnou náhodou si zabodla do boku čepel velikého nože. Svou kořist pustila a utekla. Lidé mysleli, že už od ní mají pokoj. Mýlili se. Za nějaký čas skočila ve dvoře na hošíka, který nabíral ze studně vodu do džbánu. Naštěstí se odvážné pradleny, které praly nedaleko, zběhly na Bestii a tloukly do ní svými tlouky na prádlo, dokud hocha nepustila a neutekla.
Ti, kteří měli možnost vidět Bestii zblízka, ji popisovali jako velmi neobvyklého tvora: z obrovské tlamy jí trčí obrovské tesáky, má načervenalý kožich s černým pásem na hřbetě, dlouhý a huňatý ohon připomíná chvost koně, zatímco čenich se podobá kančímu. Je veliká jako roční býček a z očí jí sálá tolik krutosti, že se to nedá vydržet. Jiní říkali, že jí viděli chodit po zadních jako člověka a smát se tak, že oněměli hrůzou. Prý to byl samotný Ďábel!
Stateční muži zašli za farářem, aby jim posvětil stříbrné kulky, ale ani těmi ji nezastavili. Bestie si dál běhala po svobodě.
Přišel únor. Bestie se vyhýbala pastím a při nejmenším náznaku nebezpečí utekla. Přes všechno pátrání se nenašel její brloh, ani se nevědělo nic o jejich zvycích. Vojáky Ludvíka XV., kteří nepochodili, postupně vystřídali lovci vlků z Normandie. Pan d´Enneval a jeho syn. Nešetřili námahou a honili Bestii celé dny. Houževnatý pan d´Enneval pokračoval v pátrání a zdálo se, že se víc a víc začíná zajímat o okolí Besseyre, osamělé vesničky na holých kopcích. V kraji se říkalo, že je to osada čarodějníků. Prý tam bydlí i sám Ďábel.
V červnu se sice zjevila v těchto končinách, ale poté, co napadla dvě ženy, se jí podařilo uniknout před psy. Pan d´Enneval nechápal, jak psy mohli ztratit její stopu v lesích u Ténazeyre. Jakoby ji dokázala maskovat. Po čase král Ludvík tohohle lovce odvolal a místo něho poslal svého dvorního lovce Antoina de Beauterne. Ten však za tři měsíce neviděl bestii ani jedinkrát. 21. září 1765 však zastřelil u osady Chaos velikého vlka a slavnostně odpřisáhl, že je to ta Bestie. Vesničané však zůstali skeptičtí a měli pravdu. Koncem roku vlčí přepady vypukly znovu s ještě větší brutalitou.
19. června 1767 se v ténazeyrském lese konal obrovský hon. Na výzvu přišlo tři sta lovců a naháněčů. Jestliže byla Bestie v lese, neměla šanci na únik. Ledaže by byla obdařena ďábelskou mocí. Nakonec ji zastřelil Jean Chastel. Pušku měl nabitou posvěcenou kulkou. Byl to opravdu vlk. Ale vlk mimořádné velikosti a síly. Na místě, kde bestii zastřelil, dlouho nerostla tráva.
Dokumenty a záznamy o Gévaduanské bestii byly označeny jako přísně tajné. Jedny říkají, že to je jen povídačka, avšak existence tajemného masového zvířecího zabijáka je doložena tolika prameny, popisy, svědky a především obsáhlým záznamem, čítajícím přes stovku obětí, že ji nelze označit za legendu či pověru. Dodnes se neví, čím vlastně Gévaduanská bestie opravdu byla, odkud se vzala, zdali zabíjela sama, nebo na něčí příkaz. Nebo jestli se nejednalo o více zvířat. Téměř s jistotou se však ví, že nebyla jen obyčejným vlkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama