CO SKRÝVÁ ĎÁBLOVA DÍRA?

22. dubna 2013 v 15:02 | arashi** |  duchovno
V divočině amerického státu Washington se ukrývá podivná anomálie, možná i brána do jiné dimenze. Jedná se o šachtu, která je tak hluboká, že nelze změřit její hloubku. Farmář Mel Waters zasvětil jejímu průzkumu mnoho let. Bohužel jeho další výzkum zhatil kdosi mocný v pozadí.
Na stránkách Magazínu záhad informujeme pravidelně čtenáře o nejrůznějších místech, která jakoby ani nepatřila do tohoto světa. Dnes se podíváme do Spojených států. Ve státě Washington, konkrétně v regionu zvaném Ridge Manastash, se tu nachází jedna z největších hádanek přírody. Jedná se o kruhový otvor do země, opředený mnoha paranormálními vlastnostmi. Mezi místními obyvateli se pro něj vžilo jméno Ďáblova díra.
Oblast Ridge Manastash patří k ekologicky nejzachovalejším místům v USA. Je porostlá hustými lesy a divoká příroda dlouho zabraňovala, aby se bílé obyvatelstvo dozvědělo o zdejším tajemství. Místní Indiáni však o Ďáblově díře dobře věděli. Kdo ji vybudoval, to ale netušili. Známo jim bylo pouze to, že díra je zdánlivě bezedná a využívali ji proto jako především jako odpadní šachtu, do které házeli všechno nepotřebné - od domácího odpadu přes mršiny zvířat a v moderní době i k likvidaci starých elektrospotřebičů a ojetých pneumatik. Veškeré znalosti o podivné jámě však nepronikly mimo domorodou populaci.
Vše se změnilo až roku 1993. Tehdy koupil pozemek, na němž se nachází pověstný otvor, charismatický muž jménem Mel Waters. Ten si na rozdíl od ostatních nenechal vše pro sebe a po čtyřech letech výzkumů na vlastní pěst informoval o celé anomálii rozhlasového moderátora Arta Bella. Oblíbený showman si ho pozval do svého pořadu. Tak se o tajemné Ďáblově díře dozvěděla i veřejnost. Informace skutečně stály za to.
Hlubší než kdo tuší
Podle Watersových slov se muž krátce po nastěhování do oblasti Ridge Manastash sblížil s několika místními Indiány. Ti ho nabádali, že aby byl opatrný. Poblíž jeho srubu se prý nachází díra, která nemá dno a vede údajně až do pekel.
Waters těmto povídačkám pochopitelně nevěřil. I tak se však šel na podivnou díru podívat. To, co spatřil, ho skutečně překvapilo. Jednalo se o kruhovou šachtu o průměru necelé tři metry. Její stěny byly až do hloubky přibližně pěti metrů vyloženy hliněnými cihlami. Níž už pokračovala jen skalnatá hornina. Mel se pokusil opatrně přiblížit a posvítit si dolů svítilnou. Světelný kužel však pronikl jen několik desítek metrů dolů a pak se ztratil ve tmě.
Další tři roky používal Waters díru stejně jako ostatní domorodci. Házel do ní veškerý svůj odpad. Pak ho jednou napadlo, aby změřil její hloubku. Nejprve do ní zkusil házet kovové matice a počítat, za jak dlouho dopadnou na dno. Jenže z jámy se nikdy neozval sebemenší zvuk. Dokonce když do šachty nahlas křičel, nevydala ani jedinou ozvěnu.
Po tomto neúspěchu zkusil Waters změřit hloubku díry pomocí vlasce a navázaného olůvka. Cívka se však odmotala až na maximální délku dvě stě metrů a dna nedosáhla. V té chvíli, jak Mel přiznal, se touha po zjištění hloubky díry stala jeho noční můrou. Nakoupil celkem osmnáct obřích svazků vlasce, každý o délce více než půl druhého kilometru, a postupně navazoval jeden na druhý. Navázané závaží kleslo ho do hloubky téměř osmadvaceti kilometrů. Ani to však nebyl konec.
Tehdy Waters téměř zešílel. Za poslední peníze nakoupil echolokační zařízení a snažil se překonat hloubku díry za pomoci moderní techniky. Neuspěl však ani zde. Nakonec zavolal do rádia Artu Bellovi a ten ho pozval do své show. Watersovo vystoupení mělo obrovský ohlas. Na Bellovu linku volaly tisíce lidí a chtěly se dozvědět o Ďáblově díře nové informace. Vše ale dopadlo trochu jinak.
Nátlak neznámých
Několik dní po návratu z Bellovy show odjel Waters nakupovat do blízkého obchůdku. Když se vracel zpět do svého srubu, zastoupili mu cestu tři muži. Jeden byl v černém obleku, dva měli na sobě jakousi uniformu. Stroze Melovi oznámili, že domů se už nedostane, neboť celá oblast byla obsazena armádou.
Waters se pochopitelně bránil. Upozornil podivnou trojici, že podle ústavy je jeho majetek nedotknutelný a že s ním o koupi jeho pozemku nikdo nejednal. Agenti však byli připraveni. Nabídli mu k podpisu smlouvu, podle níž Mel pronajímá celou svou farmu vládě Spojených států za fantastickou sumu 250 tisíc dolarů ročně. Dohoda však měla i doušku. Pokud dojde k podpisu, musí ihned opustit území USA a nesmí se bez povolení vrátit. Zároveň ho trojice varovala, že pokud nepodepíše, bude ihned zatčen a obviněn z provozování laboratoře na výrobu drog. Potřebné důkazy jsou prý už připraveny.
Za těchto podmínek Waters raději podepsal a odletěl do Austrálie. Pobyl zde necelé dva roky. Pak se mu zastesklo po domově a chtěl se na několik dní tajně podívat na svůj srub. Jenže hned po vstupu na půdu USA se stalo něco podivného. V autobuse, kterým cestoval z letiště vypukla z neznámých důvodů rvačka a Waterse zatkla policie. To bylo vše, co si pamatuje. Dalším jeho vjemem bylo to, že se potácí ulicemi San Francisca otrhaný, potlučený a zcela bez prostředků. Jeho peníze i platební karty byly pryč. Když se zeptal, kolikátého je, zjistil, že od jeho zatčení uplynulo celých dvanáct dnů. Co se s ním po tuto dobu dělo, to si Mel bohužel nepamatuje. Jakoby mu jeho vzpomínky kdosi vymazal z hlavy.
Naštěstí si Waters vzpomněl na Arta Bella. Zkusil se mu ozvat a moderátor ho nezklamal. Přijel pro něho, poskytl mu peníze, ubytování a znovu s ním vystoupil ve své show. Neústupný Mel ale toužil podívat se na svůj srub. Když ale dorazil domů, nalezl dům v troskách. Jeho sousedé mu pověděli, že celou oblast po několik měsíců zkoumala armáda. Co tu vojáci hledali, to nikdo neví. Ty, kdo se snažili něco bližšího zjistit, navštívili podivní návštěvníci. Měli na sobě černé obleky a brýle, působili hrozivým dojmem a důrazně varovali obyvatele, aby se nepokoušeli vstoupit na Watersovy pozemky. Je zřejmé, že šlo o tolik diskutované "muže v černém".
Ta poslední rána však Waterse teprve čekala. Od místního šerifa se dozvěděl, že jeho pozemky už vlastně nejsou jeho. Úřady je zabavily a poskytly mu za ně finanční kompenzaci. K dovršení všeho Mel zjistil, že se u něho projevila počínající rakovina jícnu. Když ale z Ridge Manastash odjel, symptomy překvapivě zmizely.
Existuje další díra?
Vraťme se ale zpět k Ďáblově díře. Po odvysílání druhé Bellovy show, v níž Waters vylíčil své zážitky s nátlakem, se ozvali zástupci armády. Jejich mluvčí vše dementoval a označil celou historku za nesmysl. Na základě těchto sdělení napadl bulvár Bella a označil ho jako podvodníka. Podle těchto novinářů prý neexistuje žádný Mel Waters a tím méně nějaká tajemná bezedná jáma. Vše prý bylo vymyšleno, aby si moderátor zvýšil popularitu.
Art Bell se ale nevzdal. Přestože zastrašení lidé odmítali mluvit, nalezl dva odvážné svědky. Jedním z nich byl jistý Jay Nickell. Rodák z Ridge Manastash prý osobně viděl Ďáblovu díru jako teenager. Ještě zajímavější bylo svědectví Geralda Osborna, známého mezi místními Indiány jako Red Elk neboli Rudý los. Ten vypověděl, že navštívil s otcem jako malý chlapec místo, kde se nachází díra. Tatínek mu údajně vyprávěl, že jde o nesmírně hluboký tunel do podzemního města bytostí, které nejsou z tohoto světa. Jeho vyprávění je vysoce zajímavé už proto, neboť podle místních obyvatel se nad lokalitou, kde leží díra, velmi často objevují podivná světla a diskovité letouny. Jde snad ve skutečnosti o pradávnou bránu do jiné dimenze?
A Mel Waters? Ten se rozhodl zasvětit zbytek života pátrání po tajemství Ďáblovy díry. Protože ji už nemohl zkoumat osobně, chtěl se o ní dozvědět co nejvíce alespoň od co největšího počtu lidí. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem. Několik svědků se mu ozvalo s tím, že velmi podobná díra existuje i na jistém místě v Nevadě. Okamžitě se tam rozjel. To, co později sdělil Bellovi, připomíná více sci-fi. O tom už ale více někdy příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama