close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Satanuv pes

26. října 2012 v 16:16 | arashi** |  různé bestie
Celá naše Země je protkána stezkami, cestičkami a silnicemi, jenž jsou spojnicemi mezi lidmi. Ale občas si tyto místa našly tajemné temné síly pro své rejdy, aby tak pocestným znepříjemnili jejich putování. Tak tomu bylo také u vesničky Jankov. Na severní straně od této vsi je křižovatka a tu protíná "Mrtvá cesta" vedoucí do Netolic. U zmíněné křižovatky stojí již desítky let veliký dřevěný kříž. Ale jakým důvodem bylo jej zde vystavět?

Před dávnými časy se zde prý zjevoval lidem čert v podobě psa. Ne jednoho človíčka ke smrti vyděsil svým běsněním. Psisko sedávalo stále na jednom místě a čekalo na kolemjdoucí. Když se objevil nějaký chodec ihned na něj počal cenit veliké tesáky, až mu lítala pěna od huby. Jazyk mu sahal až po kolena a z černé huňaté srsti na hlavě vykukovaly dva malé žlutavé růžky. Jak proháněl pocestné, tak mu z jedné ze zadních nohou vyčnívalo malé kopýtko a místo očí z pekelného černého huňatého stvoření, vyhlížely dva žhavé uhlíky. Pes nenechal nikoho na pokoji a prohnal každého, kdo se ke křižovatce přiblížil. Jakmile však odtroubil ponocný dvanáctou hodinu, pekelný huňáč v okamžiku zmizel, jako by se do země propadl. Lidé byli zděšeni a báli se křižovatkou chodit. Kdekoho se ptali na radu, jak se hrozného stvoření zbavit a přinést tak opět do kraje pohodu a klid. Ale veškeré rady byly marné. Naopak pes byl stále zuřivější, jakoby tušil, že se proti němu lidé spikli.

Jednoho dne přišel do Jankova tulák. Jak procházel vsí vyrojil se kolem něho houf malých zvědavých umouněnců. Vždy je zajímala nová neznámá tvář. U starého muže se zatavila malá modrooká dívenka s blonďatými kudrnatými vlásky, maje na drobounkém tělíčku jenom sporou, ucouranou košilku. Hleděla na starce osmahlého sluncem v jehož obličeji se proháněla nejedna hluboká vráska, ale v očích byla hloubka jeho čisté a krásné duše. Když se jejich pohledy střetly, jako by se na chvíli zastavil čas. Muž hleděl na to malé nevinné stvoření a zapomněl na své znavené údy, jako by mu proběhl v mžiku před zrakem celý život. Vánek si pohrával z jeho dlouhými prošedivělými vlasy a v jeho temně hnědých očích a vysoké asketické postavě bylo cosi mystického. Holčička hleděla okouzleně na muže a pojednou se usmála.

"Už to vím jsi kouzelný dědeček. To o tobě mi maminka vyprávěla, prý dokážeš plnit všechna přání a děláš zázraky."
Pojednou mrňouse začal tahat za ručičku jeden z místních ogarů.
"Pojď Ančí, víš že se nemáme bavit z cizími lidmi."
Ale dívenka se mu vzdorovitě vytrhla.
"Nech mě bejt, není cizí je to dědeček z pohádky."
Muž zalovil ve své plátěné brašně a sklonil se k dívence.
"Mám pro tebe něco moc vzácného" a položil jí do malých ručiček bílého holoubka.
"Když se o něj budeš dobře starat, stane se ti tím nejlepším přítelem a pokud ti bude chtít někdo ublížit, pošli holoubka za mnou a já ti přijdu na pomoc."
Okolní drobotina propukla v hlasitý řehot.
"Vobyčejnej holub, to je toho. Takových máme doma, táta jim zakroutí krkem a skončí v polívce."
"To je možné, ale tenhle holub je kouzelný a kdo by mu ublížil, toho postihne veliké neštěstí." zajiskřilo muži v očích.
Chlapcům ztuhly obličejíčky a bylo po srandě. Nejednou slyšely při dračkách o čarodějnicích, uřknutí a čarách, kterým je lepší se vyhnout. Je divný ten záhadný cizinec a proto ho nemá cenu zbytečně provokovat. A tak raději z povzdálí starce jenom pozorovali co kdyby náhodou ...
Dívenka zářila štěstím. Je to kouzelný dědeček. Celou dobu si přála mít svého holoubka, ale ty doma před ní vždy ulétli a nedali se ochočit.
"Děvenko kde bych si tu mohl odpočinou a trochu se najíst?"
"Ale to vím, pantáta tam chodí na pivo a maminka ho potom doma hubuje. Pojď já tě tam dovedu."
Chytla se mužovy dlouhé šlachovité ruky a vedla jej k místnímu hostinci. Kluci šli nenápadně za dvojicí, aby mohli zasáhnout, kdyby se něco nepatřičného dělo. U dveří do hostince se stařec s holčičkou rozloučil a ještě jednou ji zopakoval.
"Víš co máš dělat. Když tě bude někdo zlobit pošli holoubka za mnou."

V krčmě to čpělo pivními výpary a po udusané podlaze občas proběhla slípka než jí někdo z místních opilců nakopl a tak se z hlasitým kdákáním odporoučela ven. Jak procházel potulný muž uličkou mezi stoly, neunikl místní pozornosti. V zadní části hostince bylo opuštěné místo a tak konečně ulevil svému znavenému tělu a usedl na dřevěnou lavici. Za malou almužnu, kterou cestou z Českých Budějovic vyprosil, skromně pojedl a vychutnával si blaženost plného žaludku. Po celou dobu ho pozorovaly místní chlapi a o něčem se radili. Všiml si, že je středem zájmu, ale dělal jako by nic. V jejich tvářích byl znatelný strach a obava o své blízké, celý den od rána do pozdního večera dřeli na poli, aby si zajistili obživu a pár žejdlíků jim za to všechno úsilí bylo jen skromnou odměnou. On byl oproti nim svobodný a celý svět mu ležel u nohou. Mohl jít kam si jenom vzpomenul a tak vyděl a věděl daleko víc než všichni ti človíčkové tady dohromady. Ale jak čas ubíhal nejednou pocítil, že už je starý na věčné putování z místa na místo a i když mu je celá země božím chrámem a vždy u ní našel spočinutí, čím byl starší bytostně se mu zastesklo po lidském teple a vlídném slově. Dnes se ho tento pocit zmocňoval o mnoho citelněji. Ta malá beruška v něm na chvíli rozžehla touhu po pospolitosti, která mu poslední dobou tolik chyběla. Nu ale není čas na rmut, teď je třeba se postarat kam hlavu složit. Vždy se našla dobrá duše, která pomohla a i tentokrát tomu snad nebude jinak.

"Pane hostinský, kde by se tu dalo dnešní noc přespat?"
"Jó, jó není žádný problém. Mařkáá vokaž pánovy až půjde ven náš seník. Jestli to ovšem pánovy bude vhod...?"
"Ne, právě naopak alespoň budu blíže nebi."
"No moje řeč, akorát si dejte pozor a nelehejte na čerstvý seno, to by ste se taky nemusel ráno probudit. A já tu nechci žádný problémy."
Již se chtěl odebrat ku spánku, když v tom ho obklopily místní chasníci.
"Moudrý muži jsi zcestovalý světa a tak budeš jistě znát radu na naše trápení. Naše děti se bojí vyběhnout za humna a ženský to raději berou přes pole a smrčiny, než by prošly kolem křižovatky u Mrtvé cesty. I my máme strach a obavy, přímo u křižovatky se usídlil veliký černý pes a kdykoliv se okolo něj někdo mihne dělá jako šílený. Je to určitě čertova práce, jinak to není možno. Vždyť už několik lidiček vidělo na té jeho chlupaté hlavě žluté růžky a na zadní noze má kopýtko. Ale to nic není….. jenom mu pohlédneš do očí a jímá tě hrůza. Místo očí na tebe čučí dva červené uhle. Co máme dělat, co...?"
" Nu to není tak těžká věc. Copak vás nenapadlo přísloví, že se někdo bojí jako čert kříže?! Postavte na tom místě, co to psisko sedává kříž a bude od něho pokoj !!!"
Chlapi se chytali za hlavu, že je to samotné nenapadlo, palice dubové. Vyběhli z hostince a ihned se dali do díla. Ze dvou středně velikých prken zbili kříž a běželi jej postavit na hafanovo oblíbené místo. Mnuli si ruce jak nad čertiskem chytře vyzráli. Avšak jaké bylo druhý den ráno jejich překvapení. Kříž byl rozmetán po okolních polích a pes zuřil jako nikdy před tím. Jakmile se nějaký človíček ke křižovatce přiblížil, pes jej šílený vzteky okamžitě na kusy roztrhal. Lidem v blízkém okolí nastaly těžké časy a nevěděli si jiné pomoci, než vyhledat onoho záhadného pocestného a opět jej poprosit o radu. Ten byl již, ale o několik vesnic a lesů dále.

Vzduch voněl čerstvě posečenou travou a na polích se proháněli ve větru dozrávající klasy obilí. Bylo to nejkrásnější období v roce, poskytovalo tulákovy hojně z plodů země a on se jí odměňoval svojí pokorou a láskou. Chvílemi cítil jakoby s přírodou splýval v jeden celek a v takovém okamžiku byl neskonale šťasten. Jedno dopoledne sedí takhle u bublajícího lesního potůčku a v tichosti pozoruje, jak se pár lesních mravenců lopotí s mrtvým tělíčkem můry. Při svém nočním letu ztratila část křídla, což jí bylo zřejmě osudným.
Tulák pohloubán… když v tom za sebou slyší funění a dupot, jako by se sem hnalo stádo divočáků. Otočí se a v tom vidí jak se na něj řítí chlap s odulou a uřícenou tváří. Sotva popadající dech.

"Božínku to je dobře. Už jsem myslel že jsi se propadl do země. Co jsem se tě nahledal a ty si tady zatím klidně sedíš a ani nevíš co se u nás děje."
"Usedni také schlaď sobě hlavu a povídej ... Copak tě trápí?"
Stařec si prohlížel zpoceného muže a marně tápal ve své mysli, odkud by ho měl znát.
"Říkal jsi abychom postavili kříž to jsme udělali, ale nic to nepomohlo, jenom to tu bestii mizernou ještě víc rozzuřilo. Už se pomalu bojíme vyjít za ves. Starýho pantátu Novotnejch to roztrhalo na kusy a mladá Šafářka bude do smrti mrzák, jak ji to pekelný stvoření pocuchalo. Už si nevíme rady a proto tě hledám. Prosím tě pokud můžeš pomoci tak to udělej."

Tulák se hluboce zamyslel. Chlap ho nedočkavě pozoroval a přišlo mu to jako celá věčnost, než muž promluvil.

"Nu není to lehká věc, ale vždy se dá zlu uzavřít cesta. Musíte společnými silami znovu udělat kříž. I ženy by měly přispět k dílu. Jenom společným úsilím a dobrou vůlí můžete zlo odvrátit. Až kříž na daném místě postavíte, udělejte kolem něho posvěcenou křídou kruh a tem ještě uvnitř vykropte posvěcenou vodou, pak by měl být klid."
Muž poděkoval starci za radu a běžel cestou necestou k rodné vísce, jen se mu za nohami prášilo. Poslední dobou kraj stravovala úmorná vedra a země byla vyprahlá na troud, chvílemi chasník záviděl osamělému muži u potůčku jeho bezstarostnost a nevázanost… Ale co naplat, není tu od toho, aby nad sebou lamentoval. Teď je třeba definitivně skoncovat s tím ohavným psiskem, které jeho sousedy sužuje.
Obyvatelé Jankova ho již z napětím očekávali a doufali, že našel u tajemného tuláka dobrou radu. Když se chasníkova známá postavička objevila před první jankovskou chalupou a místní kluci ho zahlédli, okamžitě běželi o překot s veselím jekotem do vsi. "Pantáta se vrátil, už je tady, je tady. Pantáta je domááá ... !!!"
Na návsi bylo okamžitě rušno všichni místní příchozího obklopili a každý byl dychtiv co z něj vypadne. Ten se však vrhl ke štoudvi s vodou a celou ji na sebe převrhl, aby se trochu schladil a pak jim ještě celý zadýchaný vyprávěl jakou práci mu dalo, něž starce našel a nakonec vypověděl jakých moudrých rad se mu od něj dostalo.
"Tak a teď rychle do práce, ať mám tu bestii konečně z krku." Ozval se Kovář.

V tu chvíli okamžitě celá vesnice všeho zanechala a přistoupila k práci. Jeden s chalupníků vytáhl ze stodoly na náves dlouhý trám. Řezali, hoblovali ženy u toho zpívaly, aby se práce dařila. Stárková přinesla koláče na posilněnou a hospodský vyvalil sud, aby sobě v takové vedru schladili vyprahlé krky. Každý z vesničanů se přičinil a tak než zapadl poslední sluneční paprsek, byl kříž hotový. Odnesli kříž na strachem obestřené místo, vše učinili jak jim potulný starý moudrý muž poradil a čekali co se bude v noci díti. Nikdo té noci v klidu nespal, poněvadž bylo na křižovatce boží dopuštění. Najednou se zvedl vítr a bral sebou vše co mu přišlo do cesty. Z nebe na zem začaly dopadat za ohlušujícího burácení blesky a jeden stíhal druhý. Pes byl úplně nepříčetný, srst měl celou naježenou, vrčel a z očí mu šlehaly plameny. Neustále se rozbíhal ke kříži, ale přes posvěcený kruh ho neviditelná moc nepustila. Vztekem bez sebe vrčel a pěna mu lítala z tlamy jak odhrabával prach až kamení lítalo kolem čarovného kruhu na všechny strany. To bylo rozmetáno po okolních polích, ale kříži se nic zlého nestalo. Lidé byli šílení hrůzou a čekali jestli se jim nebude pekelník za jejich počínání mstít. Když ráno viděli jakou spoušť pes na křižovatce učinil, ale že je kříž netknutý, všem spadl kámen ze srdce a uvěřili, že nastane konečně klid a pokoj. Aby se pojistili ve svém počínání povolali kněze z Čakova a ten celý kříž vysvětil. Nepřišly zkrátka i okolní pozemky, aby nad nimi nemělo zlo již žádné moci. A od té doby se pes už vícekrát neukázal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama