NETOPÝR SMRTI

26. října 2012 v 17:32 | arashi** |  duchovno
Již po tisíce let se na různých místech Mexika objevuje děsivé létající monstrum s kožnatými křídly a rudě zářícíma očima. V poslední době byl tento tajemný přízrak noci pozorován především v horských oblastech.
Ono podivné cosi se vznášelo vzduchem téměř bez pohybu křídel. Juarez Silva si původně myslel, že houstnoucím soumrakem se k němu blíží malé letadlo, překvapovalo ho ovšem, že neslyší vůbec žádný zvuk. Šedavě bílý trup rychle klesal k zemi. A to byla další záhada. V polích pokrytých vzrostlou kukuřici se nedalo přistát. Silva kráčel úzkou hliněnou cestou k asfaltce, kde měl čekat až pro něj přijede bratr. Jak se ohlédl, ztuhnul hrůzou. Pouze několik metrů nad ním visel podivný tvor. Vypadal jako člověk s podivnou zobákovitou tváří a obrovskými blanami, nataženými mezi tělem a horními končetinami. Z druhé strany se ozval zvuk motoru a pak krátké houknutí klaksonu. Bratr dorazil. Monstrum nepatrně pohnulo kožnatými křídly, přehouplo se přes stromy, lemující asfaltku, a zmizelo ve tmě.
VYPLAŠENÍ SVĚDCI
Podobné zprávy o podivné létající bytosti byly zaznamenány na mnoha dalších místech. Obyvatelé obce San Marin ztratili dech, když spatřili jak u věže kostela krouží velké stvoření, podobné okřídlenému člověku. Anděl, jakého znali z četných sošek a obrazů, to ale rozhodně nebyl. Jeho křídla nepokrývalo peří. Tato okolnost vylučovala, že by mohlo jít o velký exemplář orla nebo nějakého jiného známého ptáka.
Ve Villa Garcia roku 1908 našel jeden z domorodců na prašné cestě několik podivných, jakoby lidských stop. Přicházely odnikud a stejně tak po několika metrech mizely. Jako kdyby se cosi sneslo shůry a pak zase odletělo. Mexičan zřejmě nečetl Čapkovou povídku a tak, když se v nedalekém křoví cosi hnulo, neztrácel čas filosofickými úvahami, popadl kámen a mrštil jim stejným směrem. Něco velkého a tmavého se vzápětí vzneslo a odlétlo k řece. Svědci, kteří tvora zahlédli zblízka ho popisují jako křížence člověka a ptáka. Překvapuje je výška postavy i rozměry blanitých křídel. Dělník z ranče El Sabrino se pořádně vyděsil, když monstrum uviděl za bílého dne na vzdálenost pouhých 50 metrů. Svůj neobvyklý zážitek si nenechal pro sebe. Několik nadšených amatérských badatelů začalo v okolí usedlosti hlídkovat, ale tajemného živočicha už nespatřili. V koruně jednoho stromu našli, ale pozůstatky masa a kosti, jakoby upuštěnou kořist nějakého dravce. To vyvolalo domněnku, že jde o zcela konkrétní i když nám neznámý druh létajícího predatora. Další případ podezření podpořil.
Hector Untiales s přítelem si udělali výlet na pustý vrch Cerro de la Sillan. Na břehu potoka je vyděsily roztrhané vnitřnosti nějakého zvířete. Krvavá stopa vedla do lesa. Oba muži se po ni opatrně vydali. Došli k vysokému stromu. V jeho koruně visely zbytky kance. Otázka jaké zvíře dokázalo do výšky vynést divočáka, vážícího jistě přes sto kilogramů, zůstala nezodpovězena.
DĚS SESTOUPIL SHORA
Zvěsti o hrůzu nahánějícím netvoru kolují v Mexiku odpradávna. Mayská posvátná kniha Popol Vuh popisuje cestu dvou bratrů do Xibalby a hrůzné zkoušky, které tam museli podstoupit. "Zavedli je potom do Domu netopýrů. Jenom netopýři byli v tom domě, v domě Camazotzově, té obludy, jejíž zabijáky jsou jak ostrá jehla. Ihned propadnou smrti, kdo se k ní přiblíží." Většina historiků se domnívá, že Camazotz představuje netopýří božstvo tedy jakousi imaginární, nehmatatelnou hrozbu. Příběh, ale pokračuje tragédii. Mládenci se dobře schovali a přečkali noc. "A tak je v tom domě netopýři nepokousali." Ráno, jeden z mládenců vylezl, aby se podíval zda již nebezpečí pominulo. V tom okamžiku byl napaden shora. Nestvůra mu ukousla hlavu. " A přece jeden z nich nevyvázl, byl přemožen jiným camazotzem, který sestoupil z nebe a kterému se musel ukázat." Zdá se, že vyprávění rozlišuje obyčejné netopýry od záhadného Camatzotze. Z Popol Vuh se dozvídáme se, že zatímco netopýři celou noc drželi pohromadě a pištěli, hrůza sestoupila z nebe, cosi slétlo z oblohy. Byl Camazotz nějakým neobvykle velkým a nebezpečným zvířetem?
NEODBYTNÍ UPÍŘI
K největším netopýrům patří kaloni, jejichž rozpětí křídel dosahuje až 150 cm, ale ti se živí pouze ovocem. Za nebezpečného je považován upír obecný. Z tlamy mu vyčnívají ostré, špičaté zuby, jimiž prokusuje kůži svých obětí. Krev ovšem nesaje, ale olizuje jazykem. Rána velmi dlouho krvácí. Sliny upíra totiž obsahují látky, které brání sražení krve. Speciální tepločivný orgán v blízkosti nozder mu dovoluje objevit i člověka v uzavřené místnosti. Když si vyhlédne oběť vytrvale ji sleduje a neustále se k ní vrací. Upíři sice obývají Mesoameriku, ale jsou velmi malí. Rozhodně se nemohli stát předlohou obávaného netopýra smrti. Nedávno byla ve Venezuele objevena zkamenělina vyhynulého druhu obřího vampýra, ale i ta nepřekračovala výšku 40 cm a nemohla být srovnávána s člověkem. Navíc některé další zprávy celou záhadu pořádně komplikují.
PŘÍZRAK NOCI
V červenci roku 1994, krátce před polednem se na hřbitově v Monterrrei objevila bytost s křídly a děsivým ptačím obličejem. Kus cesty urazila houpavou chůzi, pak rozepjala blanitá křídla a odletěla k lesu. O několik dnů se podobné šedé stvoření objevilo znovu. Podle ženy, která ho viděla velmi zblízka, od hlavy k pasu se podobalo člověku, dolní polovina připomínala, spíš zvíře.
Od podzimu roku 1966 zneklidňoval obyvatelé Virginie podivný létající přízrak. Poprvé jej spatřilo pět mužů kopajících hrob na hřbitově poblíž Clendaninu. Cosi neznámého slétlo náhle se stromu a kroužilo nad hlavami vyděšených kopáčů. V následujících měsících tvora pozorovalo více než sto svědků Jejich výpovědí se shodují. Záhadné monstrum připomíná statného muže o výšce více než dvou metrů. Jeho tělo je hladké, černošedé nebo tmavě hnědé barvy. Tvař nikdo nedokázal popsat přesně. Víme jen, že nad krátkým zobáko-vitým nosem září obrovské, rudé, hypnotizující oči. Jejich pohled nahání strach. Většina pozorovatelů při něm pocítila nevyslovitelnou hrůzu a přepadla je panika. Blanitá křídla dosahují rozměrů až tří metrů a při letu se kupodivu nehýbají. Tvor přesto plachtí nesmírně rychle.Podle Rofgera Scarberryho dokázal dokonce pronásledovat vůz řítící se po dálnicí více než 150 kilometrovou rychlostí. Kým byl tento ptačí muž se nikdy nepodařilo zjistit.Jeho přesnou podobu, ale zachycuje i posvátná kniha Popol Vuh. Vůdcům kmenů se zjevil posel z podsvětní říše Xibalby. Vypadal jako člověk, ale měl na zádech netopýří křídla. Text ho označuje jako posla a on sám to potvrzuje:"Jsem posel vaší Původkyně, vašeho Stvořitele." Poslem jak víme byly nazývání i andělé. Netopýří křídla jsou připisována satanovi. Otazníky nad netopýrem smrti tak dostávají přímo nadpřirozený rozměr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama