Each Uisge

1. července 2012 v 17:33 | Arashi ** |  koňská mytologie
Jmenuje se Each Uisge. Žije v moři, v řekách a ve slavných skotských jezerech, jež i my známe tamním slovem loch. Je kelpiemu podobný - rád vystupuje na břeh v podobě koně či ponyho, nechá se osedlat a hurá do vody. Jenže tam, kde vás kelpie zlomyslně shodí a baví se pohledem na bezmocně se plácající provlhlou a vzteklou lidskou bytost, tam se each uisge na svou oběť bez váhání vrhne, roztrhá ji a sežere. Je nanejvýše pravděpodobné, že podobné oběti, připisované kelpiemu, narazily spíše na tohoto tvora. Tudíž pozor.
Když už se náhodou dostanete do sedla, můžete jen doufat, že do toho lepšího. Ale - jedna pomoc by u byla, i když ne velká. Kelpie se do vody vrhne okamžitě, zatímco each uisge ji musí zahlédnout nebo ucítit. Ovšem, zatímco o téměř sebevražedném seskoku z pádícího kelpieho žádné zprávy nejsou a ta možnost tu zůstává na vašem uvážení, ze hřbetu each uisge se jen tak neodlepíte. Jeho kůže má totiž značnou přilnavost.
I ecach uisge se dokáže přeměnit na mladého muže a i jeho prozradí vodní trávy ve vlasech, takže tady by problém být neměl. Stačí si dávat pozor na podivné cizince, chodící po břehu a zdaleka se jim vyhnout.
Žravost tohoto stvoření s prokazuje i jeho nespecializací - stejně dobře jako na člověku si pochutná na ovcích či kozách. Touhou po dobře opečeném skopovém si s lidmi nezadá. O tom by mohl vyprávět například jeden kovář z Raasay.

To se kdysi jednomu příslušníku černého řemesla ze zmiňované vesnice ztratila dcera. Přišla do nebezpečných let a její zájmy se nejspíš upřely na jednoznačný cíl. Žádný z vesnických mládenců jí patrně nebyl dost dobrý, možná nebyl dost dobrý pro jejího otce. Hledala kde se dalo, až jednoho dne nebyla k nalezení sama. Proč, to se kovář záhy dozvěděl - jeho nešťastná dcera se nechala okouzlit each uisghem. Ostatně i známá česká báseň varuje: Nechoď dcero na jezero ....
V nešťastném otci se zpěnila skotská krev. Na smutek a oplakávání bude čas později!
Spolu se svým synem se místo do podkov a radlic pustili do kování velkých háků. Potom porazili ovci a na břehu jezera si ji začali péct. Do ohně přitom, kromě dřeva, položili také své kovářské výtvory.
Skopové už bylo téměř hotové, když se nad jezero snesl mlžný opar. Pod jeho příkrovem se něco vynořilo z vody a vrhlo přímo na šťavnatou pečínku na ohni.
Kovářští rychle vrazili do masa do ruda rozpálené háky, což obludě neudělalo dvakrát nejlépe. Moment překvapení i útok háky přinesl své ovoce - po krátkém, leč úporném boji byla obluda vyřízena.
Její tělo se pak do rána rozpustilo, stejně jako se rozpustí medúza, vynesená přílivem na pláž.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama