Pes baskervillský

7. prosince 2011 v 16:10 | Arashi** |  různé bestie
Mají legendy o nich nějaký reálný základ, nebo jsou pouhou fikcí? Napište o tom ve vašem týdeníku!"
V Čechách, na Moravě i ve Slezsku se tradovaly či dokonce tradují zkazky o černých psech obklopených aurou. Takový pes proběhne nocí, vyděsí vás k smrti. Co je proti tomu filmový horor. Někdy mívala ta zjevení údajně tvar nazelenalé koule, což by svědčilo, že šlo ve skutečnosti o kulové blesky. "Ta zjevují se a zase mizejí v ohnivém výbuchu," čteme v jednom svědectví. "Po takové explozi zůstal v ovzduší vždycky pronikavý pach síry."
Asi vůbec nejstrašidelnější příběh o pekelných psích bestiích zaznamenala už Božena Němcová. Jakpak že to bylo? Jistý učitel slíbil lakotnému mlynáři, že ho bude po jeho smrti tři noci hlídat. Slib dodržel, houževnatě. A co (ne)viděl a (ne)slyšel? První a druhou půlnoc spatřil, jak nebožtík otevřel oči dokořán. "Jste tady, sousede?" zeptal se. "Jsem," odpověděl hlídající. Třetí půlnoc už mlynářovo tělo odpočívalo v hrobě, takže musel poctivec učitel hlídat přímo na hřbitově. I nakreslil okolo sebe svěcenou křídou kruh a dobře udělal. O půlnoci se u hrobu vynořili hned tři smolně černí psi s ohnivýma očima, začali hrabat jako zběsilí, dostali se brzy k tělu, stáhli mrtvolu z kůže a trhali a trhali. Nicméně právě kůži stihl rozklepaný učitel vtáhnout k sobě do kruhu. Křižoval se a modlil, ale nevydal ji, i když na něj zběsilí psi doráželi až do rána, kdy s posledním příšerným zavytím pojednou zmizeli, jako by se do země propadli. Statečný pedagog poté kůži spálil, přičemž se opět vroucně modlil za mlynářovu duši. "A z kouře vzlétla holubička," dodává k tomu Božena Němcová. Ale zpět k věci. Víme, že ve všech krajích, jimiž táhli Keltové, zůstali roztroušeni vlkodavové. Byly to obrovské psí bestie, které vypouštěli na nepřátele i Lučané v Lucké válce, jak si to můžeme pamatovat třeba z Trnkova animovaného filmu.

V Anglii využil pověstí o psích zjeveních sir Arthur Conan Doyle ve slavném románu Pes baskervillský (1903), ale též v neholmesovských příbězích, mezi než například náleží Postrach z Kazivcové průrvy. Zachovalo se ale skutečně podsvětí s oceánem plničkým pravěkého pratvorstva v děsuplných skalních hlubinách pod Derbyshirem? Kdo ví. Asi sotva. Ale povídka je zároveň i předzvukem románu Ztracený svět (1912). Co inspirovalo autora k vypodobnění psa rodu Baskervillů? Nejedna zkazka, nejedno místo Anglie. A není divu. Prakticky každý tamní kraj a zrovna tak oblasti Irska se chlubí přízračným psem. Východu vládne Černá stvůra. V Lancashire se báli vyjícího Skrikera. Staffordshire měl Měkkou tlapu. Yorkshire Pruhovaného hosta, Wales Psa temnot, ostrov Man Psa s obří mordou. Skoti se báli či bojí Velkého černého psa a mnohé ty obludy náležely k tomu typu zjevení, jež dle legendy střežila určitá místa, aniž by je směla opustit, byla jako připoutána neviditelným řetězem. Byli to samotáři, kteří vás zničí, strážci pokladů i hlídači posvátných křižovatek a jinak tabuizovaných území, ale též hlídači klidu mrtvých, těch, co spočívají v mohylách pod dolmeny. Ano, a to už je vlastně pravý opak báchorky z pera Boženy Němcové, protože tito ďábelští psi neruší klid mrtvého, ale pokoušejí se ho naopak udržet. Přímo v Anglii však také znají tzv. Hergesta, což je obdoba našeho Divokého lovce, všude provázeného černým psem. "Přízračná smečka psů podsvětí s planoucíma očima, plamennými jazyky a nenávistí v sobě loví po kraji bludné duše všech těch, co zůstali nepohřbeni," varuje prastará pověst. "A pokud takovou duši ona bestie polapí, odnese ji v zaťatých zubech rovnou do říše mrtvých. Již pouhý dotek, už spatření podobného psa smolné barvy věstí neodvratnou záhubu." V srpnu 1577 se přihodila děsivá věc - během ranní bohoslužby se ve svatostánku města Bongay v Suffolku zjevil prý černý pes. Zabil dva lidi a dalšího popálil. Jako by to nestačilo, útok se opakoval v chrámu v blízkém Blythburgu, kde na dveřích dodnes ukazují stopy žhavých drápů. Šlo ale opravdu o psy? Nebo to byly již zmíněné kulové blesky obalené typicky temnou korónou připomínající srst? Typuji variantu druhou a korónou nejspíš probleskovala žhavá jádra (nebo to byly přece jen ty ohnivé oči a plamenné jazyky?). Můžeme se smát, můžeme i věřit. Ale hypotézu o blesku podporují také další svědectví. Psi prý nakonec vždy explodovali v gejzíru jisker a nechali za sebou pach spálené síry. A ještě k inspiraci ke Psu baskervilskému - ve vrchovině v Dartmooru se dodnes nachází křižovatka se starým keltským křížem, kde koncem 19. století našli člověka raněného mrtvicí, přičemž v půdě rozměklé po nočním dešti vězely všude vůkol spousty šlépějí. Byly to stopy obrovského psa! "Smečka z pekla ho štvala vřesovištěm, až dokud nezemřel hrůzou," začalo se říkat a je skutečně doložena i Doylova vycházka Norfolkem z dubna 1901, během které vyslechl právě toto vyprávění. A teď už jenom poznámku k sídlu Baskervillů. Není úplně snadné ho identifikovat a v hrabství Devon (na jihozápadě ostrova) existuje minimálně sedm adeptů na toto sídlo. Tím nejvěrohodnějším se ale jeví zámek Brook Manor. Patřil šlechtici známému na míle kolem velikými ukrutnostmi. Vesničané se zámku kdysi vyhýbali a onoho šlechtice se nepřestali bát ani po jeho smrti. Rakev zatarasili pro jistotu těžkým kamenným kvádrem, aby prý ďábelská duše neunikla hrobu. Stal se snad pán Brook Manoru upírem? Každopádně se dochovalo vyprávění o tom, jak v každý výroční den skonu objížděl blata na koni, doprovázen obrovským černým psem dštícím oheň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | 7. prosince 2011 v 16:12 | Reagovat

ahoj, můžu tě poprosit o ozdobu ? Zabere to jen pár vteřin a moc mi to pomůže...
http://vanocni.datart.cz/kristyna-n--si-preje-smartphone-nokia/
Děkuju moc, a sorry za reklamu... :)

2 Liwka Liwka | Web | 7. prosince 2011 v 16:14 | Reagovat

:)

3 Hakky Life Hakky Life | Web | 7. prosince 2011 v 16:15 | Reagovat

Krásné to stvoření.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama