Můžete se s ní setkat na severu Skotska a na Shetlandech. Jenom pozor, abyste poznali, s kým máte tu čest, selkie totiž umí měnit podobu a nejčastěji se objevuje jako tuleň. Což je ostatně poznat i ze jména. Za úplňku ovšem selkiové rádi vystupují na břeh a tančí, k tomu jim lépe slouží tělo lidské a tak ho v tomto případě používají, tulení kůži ze sebe shodí a schovají na dobrém místě. Vlastně nejen v tomto případě, co by to bylo za nadpřirozenou bytost, kdyby si občas nezavdala s lidmi. A tak můžete vyslechnout skotské pověsti o krásných a šikovných manželkách, které si odvážní mladíci přivedli domů, užívaje k tomu známou taktiku zabavení - v tomto případě tulení - kůže. Jakmile však manželka svou starou kůži našla, nelenila a prchnula zpět do moře.
Stejně jako sladkovodní, kontinentální a středoevropský vodník, je selkie vybaven plovacími blanami mezi prsty, což je také, vedle přirozené schopnosti vydržet dlouho pod vodou, jediné znamení, podle něhož ho lze v lidské podobě identifikovat. I když není proč, nejste-li démonologem, hnaným touhou po poznání, protože lidskou podobu na sebe berou většinou pouze selkie ženského pohlaví. A ty nejsou nebezpečné. Zato jejich protějšky někdy ano, vládnou totiž bouřemi a potápějí lodě, zvláště když se dovtípí, že na jejich palubě jsou lovci tuleňů.