Bylo chladné mrazivé ráno. Nepříjemný zvuk probudil draka z hlubokého spánku - ten zvuk, který ho pravidelně probouzel každý všední den. Venku byla tma a mrzlo, bylo tedy těžké vylézt z vyhřátého pelíšku. Ne, bylo to zhola nemožné, a tak drak opět usnul. Probudil se o půl hodiny později a s vyděšeným výrazem z pelíšku doslova vyskočil. Ospale zívl, promnul si očka a snažil se dotlapat k vodě, aby se trochu probral. Ta byla vskutku osvěžující, a tak brzy přestal vidět rozmazaně. Myšlení se mu aktivovalo, a tak po chvilce usoudil, že zase zaspal. Protáhl si celé tělo - od krku, přes tlapky, křídla až po ocas a zahleděl se na pelíšek, kde druhý drak tvrdě pochrupoval. Přitlapal k němu a přitulil se, pevně ho objímal a hladil po hlavičce. Chvíli ho pozoroval a pak ho ňufnul na čumáček a zamířil směrem ze sluje. Podlaha byla velice studená a čím více se blížil ven, tím větší mu byla zima. Nesnášel ta rána, zahřát se mohl mimo pelíšek jen těžko a doma nemohl zůstat nikdy. Nakonec se zastavil na okraji útesu a vyhlížel na tmavou krajinu. Roztáhl křídla a odrazil se, odletěl pryč. Uplynulo půl dne a modrý elektrický drak Exi, který předtím díky tvrdému spánku kompletně zaspal ranní vstávání, již netrpělivě očekával svého pracovitého partnera. Dnes byl zvláštní den a oba draci to věděli, zůstává pouze otázkou, kdo si to víc v tu chvíli uvědomil. Exi náhle zavětřil pohyb, začmuchal do vzduchu, ale než se stihl otočit, byl povalen bříškem na zem. Na zádech mu ležel o něco málo větší červenočerný ohnivý drak Jake a zazubil se na něj. Exi zakňučel a snažil se otočit hlavičkou, aby svého přemožitele lépe viděl. Jake se uchcichtl a nadzdvihnul se. Počkal, až se Exi přetočí na záda a pak si na něj znova lehl. Pevně ho objímal, mazlil se, otíral se o něj a oblizoval mu tlamičku. Byl moc rád, že je konečně zase doma. Exi mu veškeré to potěšení s láskou oplácel a samou spokojeností vrněl. Když se po delší době konečně odhodlali vstát, Jake hbitě zalezl do postranní sluje, ještě dřív, než se vlastně Exi stihl zeptat, kam to vlastně jde. Ze sluje se po několik málo minut ozývalo podivné štrachání, které nakonec utichlo a drakovi, který tomu dosud nevěnoval pozornost, najednou přišlo, že se znatelně setmělo. A bylo ticho. Drak zastřihal ouškama a rozhlížeje se kolem se snažil zachytit jakoukoli stopu po tom, co se to tu vlastně děje. Najednou po něm něco skončilo. Skočilo to tak rychle a mazaně, že si drak ani nestihl všimnout, že mu to něco zavázalo oči a pevně mu na krk připevnilo obojek. Táhlo ho to do té postranní sluje, kde se předtím děly ty divné věci. Udělal krok, pak další, pak znovu a snažil se přitom udržet rovnováhu. Mohl začít řvát a bránit se zuby drápy, ale něco mu říkalo, ať to nedělá, měl své tušení. Najednou byl zastaven. Temná síla ho donutila sednout si, kupodivu bylo pod ním něco měkkého. Obojek se mu uvolnil a šátek z očí spadl, přesto však neviděl vůbec nic. Náhle uslyšel plamen, tak blízko a tak žhavý a zářivý, že byl rázem oslepen. Když se mu zorničky srovnaly, nevěřil svým očím… Bylo světlo. Viděl Jakea, který se usmíval a v tlapkách něco držel. To něco bylo velké a moc dobré, čokoládový dort. Jednopatrový, obsypaný kokosem a šlehačkou po obvodu. Uprostřed byly uspořádány svíčky do číslic dvě a nula, dohromady tedy dvacet. "Všechno nejlepší k vylíhnutinám, dráčku!" vykřikl Jake a oblízl mu čumák.
Napůl vyděšený Exi se rychle vzpamatoval a v jeho tváři se rozzářilo nečekané štěstí. Začmuchal k dortu, oblízl se, zavřel očka a svíčky opatrně sfoukl. Dort pak vzal do svých tlapek a hladově se do něj zakousl. Zavrněl dobrotou, položil ho na stůl a skočil po Jakeovi. "Ty potvůrko jedna, takhle mě překvapit," vyštěkl Exi a uchichtl se.
Jake se pouze mlčky zazubil, vyprostil si jednu tlapku a sáhl pod stůl. Vytáhl pestře zabalený dárek s červenou zakroucenou stužkou a položil ho Eximu za krk. Zamrkal na něj a pošimral ho na boku. Exi se rozesmál, sundal si opatrně dáreček z krku a začal ho zvědavě rozbalovat. Otevřel krabici a radostí mu ukápla slzička. V tlapkách držel černý polštářek s logem kapely Sonata Arctica, který si přál už víc jak půl roku. Jakea láskyplně políbil a polštářek objal. Jake svého oslavence zabalil do křídel a pokojně pozoroval jeho krásný šťastný výraz. Exi si užíval svého dárku, zatímco Jake přinesl připravenou dýmku a podal dráčkovi šlahounek. Ten začal zmlsaně tahat a mlaskat. Jake mezitím požíral zbytky dortu a hladil Exiho po hřbetě. Jelikož byl již večer a oba byli z namáhavého dne unavení, rozhodli se zalézt do pelíšku, který jim navíc zajistil příjemné teplo. Užívali si dýmkového opojení a oba posléze spokojeně usnuli.Exiles_2007.png)
Exiles_2007.png)
Exiles_2007.png)
Exiles_2008.png)



Exiles_2008.png)

Exiles_2008.png)
Exiles_2008.png)

Napůl vyděšený Exi se rychle vzpamatoval a v jeho tváři se rozzářilo nečekané štěstí. Začmuchal k dortu, oblízl se, zavřel očka a svíčky opatrně sfoukl. Dort pak vzal do svých tlapek a hladově se do něj zakousl. Zavrněl dobrotou, položil ho na stůl a skočil po Jakeovi. "Ty potvůrko jedna, takhle mě překvapit," vyštěkl Exi a uchichtl se.
Jake se pouze mlčky zazubil, vyprostil si jednu tlapku a sáhl pod stůl. Vytáhl pestře zabalený dárek s červenou zakroucenou stužkou a položil ho Eximu za krk. Zamrkal na něj a pošimral ho na boku. Exi se rozesmál, sundal si opatrně dáreček z krku a začal ho zvědavě rozbalovat. Otevřel krabici a radostí mu ukápla slzička. V tlapkách držel černý polštářek s logem kapely Sonata Arctica, který si přál už víc jak půl roku. Jakea láskyplně políbil a polštářek objal. Jake svého oslavence zabalil do křídel a pokojně pozoroval jeho krásný šťastný výraz. Exi si užíval svého dárku, zatímco Jake přinesl připravenou dýmku a podal dráčkovi šlahounek. Ten začal zmlsaně tahat a mlaskat. Jake mezitím požíral zbytky dortu a hladil Exiho po hřbetě. Jelikož byl již večer a oba byli z namáhavého dne unavení, rozhodli se zalézt do pelíšku, který jim navíc zajistil příjemné teplo. Užívali si dýmkového opojení a oba posléze spokojeně usnuli.




