Hroznýšek turecký

5. prosince 2009 v 19:24 | Arashi** |  Hroznýšovití
Třída:Plazi (Reptilia)
Řád:Šupinatí (Squamata)
Čeleď:Hroznýšovití (Boidae)
Podčeleď:Hroznýši praví (Boinae)
Druh:Hroznýšek turecký (Eryx jaculus)
Výskyt:Části Afriky, Evropy a Asie
Velikost:50-60cm
Rozmnožování:Jsou vejcoživorodí
Potrava:Drobní ještěři, hlodavci

Hroznýšek turecký je jediným zástupcem čeledi hroznýšovitých na evropském kontinentě a vlastní tak jakýsi primát. Jeho rozšíření zasahuje od severní a severovýchodní Afriky, přes jihovýchod Evropy až do západní a střední Asie. Evropské populace se vyskytují převážně v Řecku a přilehlých ostrovech a na jihu Jugoslávie, Albánie a Bulharska, kde tvoří jeden ze tří známých poddruhů - E. j. turcicus. Na severu Afriky je nejběžnější v Sýrii, Jordánsku a Izraeli, v teráriích se často chovají i egyptské populace těchto hadů. Obývají suché, písčitokamenité biotopy polopouštního typu s minimální vegetací, kde tráví celý den pod kamenem, nebo v opuštěné hlodavčí noře. Teprve za soumraku opouští úkryt a v okolním terénu loví drobné ještěry a hlodavce. V případě hrozícího nebezpečí se dokáží bleskurychle zavrtat do písku.
Hroznýšek turecký dorůstá do maximální délky 80 cm, většinou však nebývá delší než 50 - 60 cm. Hlava téměř není oddělena od silného válcovitého těla, které je na šedém až tmavohnědém podkladu pokryté po celém hřbetě tmavými skvrnami. Břicho je světlé, někdy s tmavými "cákanci", ocas je podobně jako u slepýše tupě zakončen. Na první pohled je velice nápadná jeho horní čelist, která je výrazně delší než čelist dolní a tvoří tzv. spodní ústa, akvaristům tolik známá u některých druhů ryb. Na špičce přečnívající horní čelisti se nachází tvrdý, zrohovatělý štítek, který slouží při vrtání a rytí v půdě. Jsou vejcoživorodí.
Hroznýšky turecké chováme v menším plochém teráriu, jako substrát je nejvhodnější jemnější písek s plochými kameny, nebo s kousky kůry jako úkryty a s miskou na vodu. Denní teplotu udržujeme na 20 - 28°C, s možností vyhřátí až na 35°C a s nočním poklesem až k 15°C, z důvodu velkých výkyvů denních a nočních teplot v jejich domovině. Tento noční pokles teploty jim neobyčejně prospívá a je pro jejich zdraví velice důležitý. V zajetí hroznýšek turecký dobře přijímá hlodavce, ovšem vzhledem k jeho sezónní aktivitě pouze po omezenou část roku. Protože se tito hroznýšci v teráriích často neurvale perou o předloženou potravu, doporučuje se jejich oddělený chov. Vzhledem k jejich noční aktivitě a tím omezenému dennímu pozorování, zaměňují někteří teraristé ploché kameny za tabulky tlustého skla, pod kterými se tito hadi ukrývají.
Rozmnožování hroznýšků tureckých značně závisí na zeměpisném rozšíření populace a na samotném poddruhu. Nominotypický Eryx jaculus jaculus z egyptské populace byl v zajetí rozmnožen po krátkém snížení teploty na 20°C, páření probíhalo v červnu až červenci a samotné porody v říjnu. Délka mláďat bývá kolem 12 - 20 cm a často začínají přijímat potravu až na jaře po přezimování. Populace hroznýšků z méně teplých evropských oblastí výskytu Eryx jaculus turcicus a Eryx jaculus familiaris z Dagestánu, Zakavkazska a východního Turecka zimují za poněkud chladnějších teplot 5 - 10°C, páření probíhá na jaře a mláďata přicházejí na svět v srpnu až říjnu.
Hroznýšek turecký je díky svým malým rozměrům a docela nenáročnému chovu vhodný obyvatel terárií, přesto se s nim setkáváme poměrně vzácně. Většímu rozšíření v teráriích brání hlavně jejich sezónní aktivita a skrytý způsob života a proto se pro mnohé chovatele stávají málo atraktivní.









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama